Pronajmete si VPS, nainstalujete vlastní software a dostanete práva správce. Logicky mu začnete říkat „můj server“. Na faktuře to tak skoro vypadá. Jenže fyzický počítač pořád patří někomu jinému. A tahle drobnost má na vaše soukromí větší vliv než slovo „privátní“ v nabídce.

VPS je virtuální počítač, který běží na fyzickém stroji pod kontrolou poskytovatele. Vy spravujete své pronajaté prostředí. Poskytovatel spravuje stroj, díky kterému to prostředí vůbec existuje. To jsou dvě různé úrovně kontroly.

Vy máte root. Oni mají celý počítač.

Root je účet správce uvnitř vašeho serveru. Můžete instalovat programy, spravovat uživatele a měnit nastavení. Kontrolu nad fyzickým strojem poskytovatele tím ale nezískáváte. Máte pod kontrolou byt. Celý dům jste si nekoupili.

U běžného VPS může člověk s dostatečnými oprávněními na straně poskytovatele zkopírovat virtuální disk a prohlédnout si jeho nešifrovaný obsah, aniž by se přihlásil k vašemu serveru. Vaše heslo k tomu nepotřebuje. K datům přistupuje zvenčí, mimo systém, který heslo kontroluje.

Nejde o žádné tajné hackerské umění. Třeba libguestfs nabízí nástroje pro prohlížení a úpravy obrazů disků virtuálních počítačů. Hodí se k běžné údržbě. Zároveň ukazují nepříjemnou věc: přístup k úložišti poskytovatele je něco jiného než přihlášení, které si hlídáte vy.

„My bychom se nedívali“ je docela důležitá část nabídky

Poskytovatel může mít přísná pravidla, omezený přístup zaměstnanců a důslednou kontrolu. To všechno má význam. Jenže „zaměstnanci vaše soubory číst nesmějí“ a „zaměstnanci vaše soubory číst nemohou“ jsou dva různé sliby. Ani uklidňující zásady ochrany soukromí z čitelného disku neudělají nečitelný.

A nemusí jít jen o zvědavého zaměstnance. Kdo se dostane do systémů, kterými poskytovatel spravuje hosting, může získat oprávnění, která jste mu vy nikdy nedali. Můžete zabezpečit všechny účty uvnitř svého VPS, a stejně budete závislí na zabezpečení účtů mimo něj.

Žádné spiknutí k tomu není potřeba. Prostě důvěřujete lidem, postupům a infrastruktuře provozovatele. Pokud jste s tím počítali, v pořádku. Horší je, pokud jste si pod slovem „privátní“ představovali, že dovnitř nikdo jiný nevidí.

Váš zámek. Náhradní klíč u vedoucího skladu.

Představte si, že si pronajmete skladovou kóji. Pořídíte pořádný zámek, pečlivě srovnáte krabice a odcházíte s pocitem, že jste nic nezanedbali. Vedoucí skladu se ale dovnitř dostane i bez vašeho klíče. Když se na to zeptáte, vysvětlí vám, že vstup bez vašeho svolení zakazují firemní předpisy.

Výborně. Ptali jste se, kdo může otevřít dveře. Dozvěděli jste se, kdo by se měl slušně chovat.

Vedoucí může být naprosto poctivý člověk. Náhradní klíč tím nezmizí. Pořád chcete vědět, kdo ho může použít, co brání tomu, aby se k němu dostal někdo další, a jestli se o jeho použití vůbec dozvíte. „Věřte nám“ je žádost o důvěru. Dveře se tím nezamknou.

Web funguje. Někdo si mezitím může prohlížet vaše data.

Při kopírování dat nemusí originál zmizet. Virtualizační software umí pořídit snímek disku běžícího serveru; libvirt to popisuje jako běžnou funkci. Kopii si pak lze prohlížet zvlášť. Fungující web ani zelený graf dostupnosti vám neřeknou, kdo viděl jeho data.

Může jít o korespondenci se zákazníky, faktury, zdrojový kód, rozpracované projekty nebo databázi. Třeba i o přístupové údaje obchodního bota. Nejde zdaleka jen o kryptoměny nebo o to, kam ukládáte hesla. Někdo další může nahlížet do prostředí, ve kterém pracujete.

Dostupnost výborná. O soukromí se pobavíme zvlášť.

Co vlastně brání provozovateli nahlédnout dovnitř?

To je otázka, kterou má smysl položit, než začnete VPS považovat za svůj soukromý počítač. Závisí ochrana na tom, že zaměstnanec dodrží předpis? Nebo existuje technická překážka, kterou provozovatel nemůže jednoduše obejít? A kdo ji má pod kontrolou?

Existují řešení, která závislost na důvěře v provozovatele omezují. Například důvěrné virtuální počítače, označované jako confidential VMs, využívají hardwarovou ochranu k oddělení běžících aplikací od infrastruktury hostingu. Úroveň ochrany záleží na nastavení, včetně zabezpečení disků a správy šifrovacích klíčů. Samotná zkratka VPS nic takového neslibuje.

Pronajímat si výpočetní výkon dává smysl. Chyba je předpokládat, že vám práva správce zaručují výhradní kontrolu nad cizím počítačem. Ten stroj pořád provozuje někdo jiný. Jestli do něj může nahlédnout, byste měli vědět. Ne jen doufat, že nemůže.